Mnichovská dohoda (označována také jako Mnichovská zrada či Mnichovský diktát) byla dojednána 29. září 1938 v Mnichově. Zástupci čtyř zemí – Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) – se dohodli, že Československo musí do 10. října postoupit pohraniční území obývané Němci (Sudety) Německu. Mnichovská dohoda byla završením úsilí Adolfa Hitlera rozbít demokratické Československo, což bylo jedním z jeho postupných cílů k ovládnutí Evropy. Mnichovská dohoda je příkladem politiky ústupků „appeasementu“. V rozhlasovém projevu v září 1938 britský ministerský předseda Neville Chamberlain prohlásil: “Je to fantastické a neuvěřitelné, že my, lidé Velké Británie bychom měli kopat zákopy a zkoušet si plynové masky – kvůli hádce ve vzdálené zemi mezi lidmi, o nichž nic nevíme!” I když Československo mělo spojeneckou smlouvu s Francií, západní spojenci ho zradili, protože se báli síly německé armády, obzvlášť letectva. Jedna věc je zcela jasná. Kdyby západní demokratické země hned od začátku označily Hitlera jako zlo, které civilizovaná společnost nebude trpět, kdyby se mu postavily na odpor, určitě by se podařilo tento režim zla včas vykořenit a nemuselo vůbec dojít k druhé světové válce.
Jenomže většina politiků v tehdejších svobodných zemích zavřela oči před tím zlem, které se jasně rýsovalo. Všichni se tvářili, že se jich to netýká. A nejenom to, dělali Hitlerovi ústupky, prostě si ho chtěli udobřit.
Průvodce filmem Joe Schlesinger to vyjádřil takto: „Ani v Británii, ani v žádné jiné demokratické zemi nebyla vůle jít do konfliktu s Hitlerem a riskovat válku.
A tak britští a francouzští ministerští předsedové odcestovali do Mnichova a podepsali potupnou dohodu s Hitlerem.
Slovo Mnichov je od té doby synonymem zbabělé zrady. Avšak tehdy, když se premiér Neville Chamberlain vrátil z Mnichova sem do Londýna, mával kusem papíru a vyhlásil, že přináší mír, vlna úlevy se převalila celou Evropou. Ne však Československem.”
