Vzdělávací Projekt Winton

Staronová synagoga z druhé poloviny 13. století je jednou z nejstarších synagog v Evropě, která se stále využívá k náboženským obřadům. Synagoga je židovská modlitebna sloužící pro bohoslužebná setkání, náboženské studium i jako místo společenských událostí. Podle pověsti právě ve Staronové synagoze Maharal uložil na půdě Golema, poté, co ho deaktivoval vyjmutím z jeho úst tajné kabalistické formule.

Na počátku německé okupace žilo na území tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava 118 310 Židů. Podle statistiky k 15. březnu 1945 jich bylo mimo Terezín a ostatní věznice už jenom 3 030. V Terezíně bylo vězněno více než 15 tisíc židovských dětí a jenom přibližně sto osmdesát z nich válku přežilo. Fotografie českých židovských dětí z třicátých let 20. století. Všechny zahynuly během války.

Šabat je v judaismu poslední den v týdnu – sobota. O šabatu nesmějí Židé pracovat, a to proto, aby se oprostili od diktátu práce i hmotných statků a v klidu se věnovali sobě, rodině a přátelům. Tento sváteční den je spojen s mnoha zvyky. Patří k nim slavnostní oblečení, osvětlení, jídlo, zpěv šabatových písní, návštěva známých. Šabat začíná pátečním večerem, kdy se oslavuje Boží stvoření. Tehdy musí být celý dům vyklizen, připravují se pokrmy pro tři sobotní jídla. Všichni se vykoupou a oblečou si slavnostní oděv, aby byli připraveni na příchod nevěsty - šabatu. K slavnostní tabuli patří stůl pokrytý bílým ubrusem, dva svícny, neboť na dvou místech Tory je příkaz ke svěcení soboty. Nechybí dvě chaly - zvláštní sobotní chleby - jako připomínka, že na poušť v pátek spadlo dvojnásobné množství many. Chleby jsou přikryty rouškou, která připomíná rosu pokrývající manu.
S přicházejícím soumrakem paní domu zažehne oba šabatové svícny a pronese toto požehnání:

,,Budiž požehnán Hospodine, Bože náš, králi světa, jenž si nás posvětil svými příkazy a nařídil nám zapalovat sobotní světlo.“