(Bělinka, Domov pro osoby se zdravotním postižením Kunovice) Mým cílem je začlenit holky a kluky z Bělinky do našeho života a naučit naše děti vnímat lidi s postižením ne jako méněcenné, ale jako kamarády. Učit se dobru by měl každý již od malička. Naše děti mají v sobě chuť pomáhat, jen je musíme správně nasměřovat. Nickyho rodina to dokázala. Mgr. Andrea Olbertová, ZŠ Kunovice U Pálenice
Nakazit dobrem chceme naše kamarády ze školy Naše třída 3.A má svůj vzor a to sira Nicholase Wintona. Moje dcera se s námi zúčastnila premiéry Nickyho rodiny, když byla v první třídě. A jelikož je v mé třídě a vyprávěla dětem o tom, jak viděla toho 100letého pána, začali jsme si o panu Wintonovi v naší třídě vyprávět. Dnes ve třetí třídě už o něm víme mnoho a tak jsme se rozhodli, že by nebylo špatné seznámit naše spolužáky s tímto skvělým mužem. Uspořádali jsme ve třídě malou besedu, kde jsme postupně povídali o panu Wintonovi, o tom, jak paní učitelka byla v Praze a seděla vedle zachráněného Bena Abelesa a nakonec jsme se podívali na film Síla lidskosti, který dostala od pana Mináče paní učitelka při natáčení na Bělince. Bylo úžasné pozorovat děti ze třetích a čtvrtých tříd jak užasle sledují film, při kterém jsme jim vše dětsky vysvětlovali. Po filmu nastala dlouhá diskuze a o takto děti reagovaly:
Bylo to dojemné. Ten pán má dobré srdce. Bylo mi líto těch lidí. Ten pán je fakt úžasný. Na jejich místě bych se rozplakala po rodičích.
Kristýna Kuchařová, 3.B
Bylo to dojemné. Myslím, že tohle udělá jen nejodvážnější člověk na světě. Vzala jsem si z toho to, že je dobré pomáhat lidem. Bez takových lidí jako je Winton by na světě tolik lidí nežilo.
Vanda Charbutová, 3.B
Sir Nicholas Winton byl hodně citlivý člověk a hodně pro mne znamená a taky byl hodně odvážný. Když jsem viděl film Síla lidskosti, tak jsem se málem rozbrečel. Ráďa Siman, 3.B
Myslím si, že si pan Winton Nobelovu cenu zaslouží.
Eliška Šišperová, 4.A
Toto byl hezký a smutný film. Jinak se k tomu nemůžu vyjádřit.
Vojta Nosek, 4.A
Válka byla krutá a Hitler ještě krutější.
Martin Hanáček, 4.A
Nechce se mi o tom psát, nemůžu najít slova.
Matyáš Kolůch, 4.A
Pan Winton je moc hodný a odvážný. Každý se málem rozbrečel, když to viděl. Když jsem viděla, jak se děti loučí s rodiči, tak jsem se nad tím zamyslela. Doufám, že se už nic takového nestane.
Darinka Důbravová, 4.A
Děti se nakonec rozhodly podpořit petici, aby byla Nicholasi Wintonovi udělena Nobelova cena míru. Tu jsme předali panu Tulisovi.
Pomáháme Bělince
Úžasné setkání proběhlo ve středu 13.dubna dopoledne v první třídě. Pozvání přijalo osm obyvatelek domova na Bělince společně se dvěma vychovatelkami. 1.A se rozhodla tak jako v pořadu Modré z nebe, kde se plní přání, splnit jedno malé přání holkám z Bělinky. Některé z nich sice do školy chodily, ale určitě ne do takové jako je ta naše. Jejich přáním bylo podívat se do třídy a také na děti, jak pracují. My jsme se během dopoledne pokusili jejich přání splnit. A tak si nejdříve všechny zahrály na maminky, vždyť většina z nich je věkem blízká spíš mně. Děti jim přečetly krátkou básničku a pak holky zkontrolovaly prvákům notýsky. Poslední chvilky pak patřily malování. Prváci poprosili svoje nové kamarádky o obrázek do sešitu. Čas velmi rychle ubíhal a než jsme se nadáli, přišlo loučení. Novým kamarádkám se od nás moc nechtělo a možná ani neuvěříte, že se některým zaleskla i slza v oku.
Jsme druháci a naše třída si vysnila návštěvu na Bělince. Chtěli jsme lépe poznat jejich domov, jejich dopolední činnosti, ale také naučit se něčemu novému. Nejprve s malým ostychem a troškou strachu jsme holky pozdravili. Ostych a strach však netrval dlouho. Holky byly moc fajn a jejich paní vychovatelky pro nás společně připravily super program. Během dopoledne jsme si vyzkoušeli práci v keramické dílně, kde jsme si společně vytvořili třídního anděla. Mohli jsme si také vyzkoušet práci na tkalcovském stavu nebo malovat pod vedení paní malířky. Jak se vyrábí mýdlo, to už také víme a každý si jedno odnesl sebou do školy. Prohlédli jsme si pokoje holek a cítili jsme se u nich moc příjemně. Závěr pak patřil malému dárku pro holky z Bělinky v podobě písničky. A komu se toto dopoledne líbilo, mohl si co nejrychleji vybrat jednu z holek a stoupnutím k ní tak vyjádřit, že to dnes bylo bezva. Učíme se být tolerantní a chápaví k druhým a v 2.A se nám to daří.
Jsme třeťáci. Přihlásila jsem sebe a naši třídu do projektu Matematika s chutí, kde počítáme příklady a řešíme situace použitelné v běžném životě. V říjnu 2012 se k nám přidali naši "staří známí" kamarádi z Bělinky, kteří v našem projektu mají také své místo. Právě pro ně jsme se rozhodli celý školní rok počítat a zorganizovat společný výlet. Ke své práci využíváme počítače a interaktivní tabuli. A právě s ní jsme seznámili naše kamarády. Vtáhli jsme je do tajů moderní techniky a jim se to opravdu moc líbilo. Na závěr jsme si všichni zarecitovali básničku, kterou třeťáci naučili naše kamarády. "Staňka nás při vybarvování poslouchala, pak jsme jí básničku zopakovali a už to uměla", dodávaly spokojené třeťačky.
Tímto však naše kamarádství a spolupráce nekončí. Kdykoliv máme chvilku, nějaké nové vystoupení, chuť pozdravit naše kamarády, zajdeme na Bělinku. Sama za sebe můžu říct, že tam všechny problémy a starosti z člověka padají. Tam se „dobíjím“ a mám pocit, že to, co v životě dělám, má smysl. Myslím, že to oceňují i moji třeťáci a potkat v životě handicapovaného člověka už pro ně není něco neobvyklého.
Jmenuji se Lucie a chtěla bych patřit do rodiny Nicholase Wintona. Chtěla bych pomáhat ostatním. Se svou třídou pomáháme Bělince. Vyrábíme s nimi u nás ve třídě i v jejich ústavě. Myslím, že je to s námi baví. Lucka Herbánská,3.A
Když pomáháme Bělince, tak si myslím, že bychom mohli patřit do Nickyho rodiny. Natka Žáková, 3.A
Dnes jsme třeťáci a začali jsme plánovat výlet s Bělinkou a také se Bělinka zapojila do našeho matematického projektu. Pro nás je odměna, že jsme je něco nového naučili a já mám z toho dobrý pocit, protože jsem se cítila jako Nicholas Winton. Petra Čechová, 3.A
