a) Muž z Wintonova vlaku: Hugo Marom Příběh zoufalství, naděje a odloučení
Málokdo z nás si dokáže představit, čím vším si museli tito lidé projít; příběh plný zoufalství, odloučení a naděje, to vše mi odkázal pan Hugo Marom, jeden ze zachráněných “Wintonových dětí”. Mladému Hugovi bylo teprve 10 let, když spolu se svým bratrem odcestoval do Velké Británie. Spolu s dalšími kamarády z Wintonova vlaku přicestoval do Prahy, aby se po několika letech sešli a zavzpomínali na staré časy. Mimo jiné chtějí také uctít památku rodičů, kteří poslali své děti do cizí země, aniž by věděli, zda dělají opravdu to nejlepší pro své potomky.
V rámci projektu nominace sira Nicholase Wintona na Nobelovu cenu míru jsem se příběhem sira Nicholase zabýval, při rozhovoru s panem Maromem mi však došlo, že nevím vůbec nic. Je půl druhé odpoledne a vcházím do pražském hotelu Green Garden, kde na mě již čeká usmívající se starší pán, pan Hugo Marom. Potřeseme si rukou a usedáme ke stolu v místní restauraci. Nejprve představím sebe, poté školu. Pan Hugo zvědavě naslouchá a pouze přikyvuje, poté se ujímá slova. Mluvíme o škole, o rodině a pozvolna se dostáváme k siru Nicholasi Wintonovi.
Nejen Nobelova cena Siru Wintovi, ale i pomník rodičům zachráněných dětí
Hrůzy druhé světové války lze jen těžko vyjádřit slovy, pan Marom ovšem vypravuje svůj příběh tak silně, že člověku nezbývá než sedět a pilně naslouchat. Sir Nicholas Winton zachránil 669 dětí převážně židovského
původu. Zatímco děti odcestovaly do bezpečí, jejich rodiče potkal osud smrti v koncentračních táborech. Do poslední chvíle tito lidé netušili, zda-li se někdo o jejich potomky stará, zda-li opravdu jsou v bezpečí a zda-li se jim daří dobře. I proto se pan Marom spolu s ostatními pokouší prosadit stavbu pomníku rodičům, kteří poslali své děti do neznámé země k neznámým lidem, aniž by si byli jisti, že dělají správnou věc.
Rozhovor se zachráněným Hugo Maromem byl nejen velice emotivním a silným zážitkem, byl také velmi povzbuzující a pozitivní. Dlouho jsem přemýšlel, jak důležitý příběh sira Nicholase je, ale také proč je tak důležitý. Nejen, že tento příběh popisuje příběh hrdinství, zahrnuje také mnoho dalších silných příběhů. Ať se již jedná o příběh samotného sira Nicholase, příběh britských rodin, které byly ochotny přijmout tyto československé děti, nebo příběh právě rodičů těchto dětí, kteří se museli loučit se svými dětmi. Příběhy tohoto muže mě povzbudily k dalšímu snažení se o nominaci sira Nicholase na Nobelovu cenu za mír a tudíž také k šíření příběhu jeho a mnoha dalších, kteří se nebáli mnohdy riskovat pro záchranu těchto dětí.
Nesmíme zapomenout ani dnes na odkaz zachráněných dětí, nesmíme také zapomínat na váhu, kterou tyto příběhy nesou.
Ve světě stále existují války, národy zbrojí, vlády tyranizují. I v dnešní době musíme pamatovat, jaké hrůzy přicházejí s válkou a jaké nedozírné následky může válka mít. Jsme poslední generace, která má tu možnost mluvit se svědky 2. světové války, lidé by však neměli zapomínat na odkaz těchto lidí a pozorně jim naslouchat. Věřím, že pokud někdy byl ten správný čas na udělení Nobelovy ceny za mír siru Nicholasi Wintonovi, je tomu tak právě teď.
Jsem velice hrdý, že jsem měl tu čest se sejít s tímto pánem, kterého nesmírně obdivuji.
b) Příběh HUGA MAROMA a jeho ztraceného bratra
Původním jménem Hugo Maisel, se narodil 9. října 1928 v Brně ve staré židovské rodině. Otec vlastnil obchody v centru města a matka byla olympionička a trenérka lyžování. Dne 3. srpna 1939 se společně s bratrem dostali do posledního dětského transportu Nicolase Wintona směřujícího do Velké Británie. Díky tomuto transportu jako jedni z mála v jejich rodině přežili 2. světovou válku. Po návratu do Československa se Hugo Marom přihlásil k výcviku budoucích izraelských jednotek v Olomouci.
Průvodce:
Jeden telefonický rozhovor
Pana Huga Maroma jsem znala především z filmu Síla lidskosti. Při jeho prvním shlédnutí mi zůstal v paměti jako skvělý vypravěč a také člověk, který nade vše miluje svojí rodinu. Pak jsem měla možnost i osobního setkání s ním v Praze, ale bylo to vždy v přítomnosti dalších Wintonových dětí a zejména sira Nicholase Wintona.
Teď při realizaci projektu Příběhy z Vašich regiónů jsem měla možnost s ním, kromě korespondence mluvit z časových důvodů alespoň telefonicky. V rozhovoru připomněl skutečnost, že, filmový příběh zachytil zejména skutek N. Wintona a Kindertransporty do Anglie – 669 dětí z ČR a SR. Příběh se stal známý díky filmům Matěje Mináče. Nikdo se nezabývá osudy 10 000 německých dětí – nenašly pro ně domy v Anglii – na tyto osudy se zapomnělo.
Památník pro rodiče Wintonových dětí
Kromě jeho osobního příběhu zapůsobila na mne i jeho enormní energie a aktivita, kterou věnuje přípravě Památníků rodičům Wintonových dětí na pražském Wilsonově nádraží. Jak sám říká“ Tyto rodiče odvahu poslat svoje děti do Anglie – 99 % z nich nevědělo anglicky, jeli jeden měsíc před válkou, nevěděli, že budou koncentrační tábory. Děti jely jakoby na dovolenou, na pobyty v Anglii.. Mnozí rodiče dětem ani nepsaly, neznali adresy, nevěděli, kde děti jsou. Proto si zaslouží Pomník“. V den našeho rozhovoru přijal Huga Maroma i prezident Zeman, který mu slíbil pomoc při realizaci Památníku.
Návštěva ve škole Sion High Scholl Hradec Králové
Ing. Hugo Marom pochází z Brna a jeho životní osudy mapovali také studenti školy Sion High Scholl Hradec Králové, kde byl na návštěvě spolu se svým kolegou Avrahamem Harshalonem 6. 10. 2014. S touto školou spolupracuje Spolek Nicholase Wintona již delší dobu a studenti znají příběh N. Wintona. Osobnost Huga Marona je oslovila a proto začali pátrat víc po jeho osudech.
