WINTONTRAIN

1. září 2009 vyjel z pražského Wilsonova nádraží dobový parní vlak „Wintontrain“, který vezl z Prahy desítky „zachráněných dětí“ do Londýna, kde je očekával sám stoletý Nicholas Winton. „Wintontrain“ jsem neorganizoval já, ale především pan ing. Zbyněk Honys z Českých drah. Ten se po zhlédnutí Síly lidskosti tak nadchl příběhem, že se svými spolupracovníky připravil jízdu vzpomínkového vlaku, který nakonec opravdu 1. září 2009 vyrazil. Na rozdíl od vlaku, který měl vyjet z Wilsonova nádraží o sedmdesát let dříve, 1. září 1939. Tehdy vlak s 250 dětmi ve vagonech neodjel, protože vypukla 2. světová válka. Pro Wintona byla tato událost po dlouhá léta noční můrou, vždyť scházelo tak málo, aby se i tyto děti dostaly do bezpečí!


Většina z nich zemřela v koncentračních táborech. „Wintontrain“ byl uctěním památky těchto dětí, stejně jako jejich rodičů, kteří válku nepřežili.     


Vlak kopíroval identickou cestu, kterou měl urazit před sedmdesáti lety. Krásný byl samotný příjezd vlaku do Londýna. Na nádraží, kde na bývalé děti čekal stoletý Nicholas Winton, to vypadalo, jakoby se slavná rocková hvězda sešla se svými fanoušky. Byla tam hlavní světová média, televize, stovky reportérů. Došlo nám, že kdybychom před lety nenašli Wintonův příběh a nezveřejnili jej, nic podobného by se zřejmě neuskutečnilo. Proto nás fascinovalo tuto neobyčejnou cestu filmově zaznamenat.