POVÍDÁNÍ O FILMU VŠICHNI MOJI BLÍZCÍ

Ten den jsme točili nejtěžší scénu z celého filmu Všichni moji blízcí, odjezd dětí z Wilsonova nádraží. Kolem dokola se hemžily děti z komparzu, kostymérky, asistenti kameramana připravovali kolejnice k složité kamerové jízdě a rekvizitáři mi ukazovali několikery brýle, abych vybral ty nejvhodnější, v nichž známý britský herec Rupert Graves bude hrát Nicholase Wintona.

Běhal jsem, všechno kontroloval a do toho můj asistent, který se podílel na několika mezinárodních koprodukčních projektech, přivedl hezkou dívku. Ani jsem neměl kdy si ji pořádně prohlédnout, jen jsem zaregistroval, že se mi představila jako Penélope Cruz.

I když tehdy ještě nebyla takovou hollywoodskou megahvězdou, jakou je dnes například po filmu Piráti z Karibiku a mnohých dalších, i tehdy už byla hodně slavná. Můj asistent mi řekl, že poveze Penélope v 11 hodin na letiště, a když budu chtít, tak mi ráda mezitím bude k dispozici, a že by byla ochotná si v mém filmu zahrát. Přemýšlel jsem, co by tam mohla dělat a nakonec jsem ji nechal obléci do šatů pro komparz a našli jsme pro ni i vhodný klobouk. Rozhodl jsem se, že si zahraje jednu z matek, které se naposledy loučí se svými dětmi.

Všechno se seběhlo velmi rychle, takže jsem ani nestačil kameramanovi říct, že má před sebou velkou filmovou hvězdu. Nasměroval na ni kameru a pak mi řekl, že se mu ta nová komparzistka ani trochu nelíbía naléhal, abych ji vyměnil za jinou. Ukazoval na ženustojící vedle Penélope: „Ta je tisíckrát lepší, tahle jehrozně vyhublá a nepřesvědčivá.“

Ještě štěstí, že to Penélope nikdo nepřeložil. Nicménějsem kameramana přesvědčil, aby ji natočil,že ji měnit nebudu. Natočili jsme tedy záběr, jak sePenélope otáčí směrem k přijíždějícímu vlaku a přitomjí vytrysknou z očí slzy. Byl to krásný záběr, je toopravdu velká herečka. Byl jsem šťastný, jaký nádhernýmateriál mám „v kufru“ a dařilo se nám pak i celýden.

Plánoval jsem si, že touhle scénou s Penélope Cruzfilm otevřu a všichni užasnou. Jenže… Ve filmu je točasto tak, že se objeví nějaké „jenže“…Můj střihač Patrik Pašš mi řekl, že k sobě musím být čestný a položil mi sugestivní otázku, zda chci mít ve filmu hvězdu za každou cenu a odvést tím pozornost nesprávným směrem, a nebo jestli chci jít po smyslu příběhu. V tom druhém případě že musím scénu s Penélope vyhodit. A tak šla Penélope do koše a já si to dodnes často vyčítám. Když byla premiéra filmu na festivalu v Karlových Varech, přišla spolu s prezidentem festivalu Jiřím Bartoškou skutečná hollywoodská megahvězda Woody Harrelson. Jak šly závěrečné titulky, Woody Harrelson se postavil. „A, jéjeé, už toho má dost, nezůstane na titulky“ – řekl jsem si zklamaně. Jenomže on neodcházel, začal tleskat a celé kino se postavilo a připojilo se potleskem. Měl jsem dlouhotrvající aplaus ve stoje a měl jsem pocit, že se vznáším. Pak se šlo oslavovat a já Woodymu, se kterým jsem se potom hodně skamarádil, musel slíbit, že v příštím mém filmu si zahraje. Takže pro něj musím vymyslet roli.